Kvalita pitné vody je rozdílná jednak regionálně. Současně je složení vody závislé na jejím zdroji, a to zda je využívána povrchová voda upravená a distribuovaná vodovodním řádem, nebo zda je čerpána z individuálních podzemních zdrojů.
Doprovodné jevy pitné vody, jako jsou zápach, chuť, chlor či zákal, jsou způsobeny několika faktory, například délkou vodovodní přípojky, jejím profilem a materiálem, délkou domovních rozvodů, jejich profilem a použitým materiálem a počtem odběratelů v domě ovlivňující stání vody ve jmenovaných rozvodech. Čím déle stojí voda v potrubí, tím více pohlcuje různé pachy.
Rovněž teplota vody ovlivňuje chuťové vlastnosti vody. Proto v závislosti na výše jmenovaných technických parametrech je potřeba před přímou konzumací vody ji nechat volně téci do odpadu.
Z vody může být „cítit“ také chlor. Z hlediska povinného zdravotního zabezpečení je ale ve vodě nutný a jeho povolené koncentrace sleduje příslušný hygienický orgán. Chlor na vzduchu pomalu vyprchá. Cílem zdravotního zabezpečení pitné vody je, že při dopravě vody potrubím, při její akumulaci a průtoku vnitřními rozvody odběratele nesmí dojít k ohrožení zdraví odběratelů. Přestože voda čerpaná přímo ze zdrojů splňuje stanovené parametry, má se za to, že při sebelepší hygienické péči o dopravovanou a zvláště akumulovanou vodu by mohlo dojít k jejímu mikrobiologickému oživení nebo přímo znečištění. Děje se tak zvláště v teplých letních měsících, při poruchách potrubí a haváriích zvláště tam, kde chybí kanalizace a kde splaškové vody občané akumulují v jímkách. Znečištění odběratel nepozná, voda je čirá, chutná, ale pozdější následky, vedoucí mnohdy až k těžkým onemocněním teprve znečištění potvrdí. Proto se musí pitná voda preventivně zdravotně zabezpečit, dezinfikovat. Dávkování chloru se provádí automatickými dávkovacími čerpadly v závislosti na délce potrubí a množství čerpané vody. Kvalifikovaná obsluha a používaná technika zdravotního zabezpečení pitné vody dávají záruku, že množství volného chloru se pohybuje v legislativou nařízených mezích.
Z vodovodního kohoutku občas teče bílá voda. Toto zabarvení způsobují mikroskopické bublinky vzduchu, které se ve sklenici začnou od dna pomalu uvolňovat a voda je velmi rychle čirá. Stává se to hlavně tam, kde je tlak vody v potrubí vysoký. Obvykle po opravách potrubí, zvláště velkých průměrů, kdy zůstane v potrubí vzduch a bílá voda teče pouze na přechodnou dobu.
Někdy teče z kohoutku voda zbarvená do červena, které způsobují nejčastěji minerály. Každá pitná voda, podzemní zvláště, má různé povolené obsahy minerálních solí, které se do ní dostaly z horninového prostředí. Dle obsahu minerálních solí může být voda kyselá či alkalická, měkká či tvrdá nebo vyvážená. Při průchodu potrubím, nejvíce ocelovým nebo litinovým, dochází k oxidaci železa. Velmi jemné zoxidované částečky se usazují na méně exponovaných místech na dně potrubí. V případech mimořádných odběru vody, zvláště při požárech a haváriích vodovodního potrubí, stoupne rychlost vody v potrubí a ta s sebou usazené částečky zoxidovaného železa strhne a ty zbarví vodu do hnědočervena. Je to přechodný jev a netrvá dlouho.
Důležitým ukazatelem kvality pitné vody je rovněž obsah železa a manganu. Obsah těchto prvků ve vodě by neměl překračovat limity stanovené vyhláškou (0,2 a 0,05 mg/l). Tyto prvky se však při její dopravě ke spotřebiteli vylučují a usazují na stěnách potrubí. Při změně hydraulických poměrů v síti (například při poruše vodovodního potrubí) může dojít k rozvíření sedimentů v potrubí a k následné dodávce zakalené vody.
MVE Lovosice-Píšťany předána do užívání (212x)
Výstavba plavební komory na Vltavě v Českém Vrbném (161x)
Protipovodňová ochrana města Chocně (112x)MVE Lovosice-Píšťany předána do užívání (4 b.)
