Metodika pro vymezení úseků vodních toků s významným ovlivněním průtoku provozem akumulačních nádrží

• Foto

Klíčová slova:akumulační nádrže; ovlivnění průtokového režimu; vodní dílo; Švihov.

Provozem velkých vodních nádrží s akumulačním (zásobním) prostorem dochází k ovlivnění hydrologického režimu řady vodních toků. K vymezení úseků vodních toků, u nichž dochází k významnému ovlivnění průtoku vybranými druhy nakládání s vodami, byla připravena metodika, jejíž vznik byl iniciován pří­pravami nařízení vlády o způsobu a kritériích stanovení mini­málního zůstatkového průtoku. Ačkoli tato metodika nabízí poměrně snadné a rychlé vyhod­nocení nadlepšovacího efektu nádrží, svým rozsahem neposti­huje případy ovlivnění vodních toků nádržemi s významným převodem vody do povodí jiného vodního toku. 

Metodika

Metodika určení významně ovlivněných úseků vodních toků je založena na jednoduché aproximační metodě. Zahrnuje základní parametry vodních děl, průměrné parametry nakládání s vodou a základní parametry hydrologického režimu. Naopak zanedbá­vá variabilitu ovlivnění hydrologického režimu toků z hlediska dlouhodobého i z hlediska sezónního, a další podrobnější as­pekty. Metodika zahrnuje nejen vyhodnocení vlivu vodních děl sloužících k akumulaci povrchových vod na hydrologický režim vodních toků, ale také případné posouzení vlivu nakládání s po­vrchovou vodou. Primárně je vyhodnocován vliv akumulačních nádrží. Za předpokladu, že není prokázán vliv akumulace, lze při­stoupit k vyhodnocení ovlivnění vlivem nakládání. Tento příspě­vek se zabývá pouze částí metodiky týkající se vlivu akumulace na hydrologický režim vodních toků.

Připravované nařízení vlády o způsobu a kritériích stanove­ní minimálního zůstatkového průtoku využívá jako podkladů hydrologických dat m-denních průtoků z katastru Českého hyd­rometeorologického ústavu za období 1980–2010. Po většinu to­hoto období byla již v provozu většina stávajících akumulačních kapacit povrchových vod na tocích, tedy průtoky z tohoto histo­rického období jsou již ovlivněny jejich provozem, a to ať už se jedná o nadlepšení, nebo o ochuzení určitých úseků toků.

Správci akumulačních nádrží se snažili prosadit, aby byly mini­mální zůstatkové průtoky v profilech na tocích, ovlivněných pro­vozem akumulačních nádrží, posuzovány jinak, než profily, kde k tak značnému ovlivnění průtoků nedochází. A to zejména pro­to, že nadlepšovací efekt nádrží je nejvíce patrný během vodních deficitů, tedy se nejvíce projevuje právě na statistických agregá­tech, charakterizujících ty nejnižší průtoky. A tyto hodnoty jsou právě směrodatné pro určení minimálních zůstatkových průtoků.

Metodika se snaží určit, jakou délku toku směrem po proudu dosahuje vliv nadlepšení. V podstatě stanovuje, že je-li zásobní prostor vodního díla alespoň třemi procenty průměrného roční­ho proteklého množství daným profilem, je tok od vodního díla až po tento profil provozem vodního díla ovlivněn.

Celý článek, který byl prezentován v rámci 6. ročníku konference Vodní nádrže 2019 (23. - 24. října 2019, Brno), je ke stažení ve formátu PDF ZDE.

Autoři

• Sýs Vojtěch
• Březina Karel