Suchohrad – rekonstrukce stávajícího protipovodňového opatření u řeky Moravy na Slovensku

• Foto

Obec Suchohrad se nachází na hranici mezi Slovenskem a Rakouskem asi 20 km jihozápadně od města Malacky (SR). Před zahájením rekonstrukce byla situace v oblasti obce Suchohrad následující: podél inundačního území řeky Moravy byl proveden zemní val, jehož funkce byla v 90. letech zlepšena podzemní těsnicí stěnou (jílocement), provedenou z koruny valu. V prostoru obce Suchohrad je zemní val z prostorových důvodů snížen. V tomto asi 650 m dlouhém úseku byla ve 30. letech 20. století zbudována 1 m vysoká betonová zídka. Ta byla v 70. letech navýšena o další betonovou zídku s chodníčkem výšky asi jednoho metru. Tím bylo dosaženo dostatečné výšky ochranných prvků. Bohužel však v této části nebyla dodatečně provedena podzemní těsnicí stěna, tak jak tomu bylo v přilehlých úsecích. Při povodních v roce 2006 byly zjištěny velké průsaky přes dilatační spáry podložím zemního valu a pod tělesem betonové zdi. A právě ošetření posledně jmenovaného problému, tedy dotěsnění podloží, bylo úkolem společnosti Zakládání staveb, a. s.

Na zakázku byla vypsána veřejná soutěž, které se společnost Zakládání staveb, a. s. zúčastnila ve sdružení se společností Váhostav-SK, a. s. – vedoucím sdružení. Vzhledem ke spolufinancování stavby z Kohezního fondu Evropské unie bylo nutno splnit velmi náročné požadavky, obsažené již jen v zadávacích podmínkách. Zadavatelem veřejné soutěže byla společnost Slovenský vodohospodárský podnik, š. p., který po zhodnocení všech předložených nabídek vybral nabídku podanou tímto Sdružením jako nejlepší a zakázku na stavební práce mu zadal.

Navržené řešení
Projektem byla navržena podzemní těsnicí clona z tryskové injektáže, rozdělená výškově na dvě fáze.

1. fáze byla navržena od úrovně terénu do hloubky asi 6–7 m do sebe vetknutými půlsloupy. Pro zajištění požadovaného tvaru půlsloupů byla oscilace tryskové injektáže stanovena na 190 °, čímž bylo při vzdálenosti návrtných bodů 1,4 m dosaženo minimální mocnosti clony 0,9 m. Vzhledem k umístění návrtného bodu půlsloupů ve vzdálenosti 20 cm od obrysu betonové zdi byla tato zeď tryskovou injektáží též staticky podchycena.

2. fáze byla navržena jako clona z lamel o mocnosti min. 40 cm, navazující hlavou na patu půlsloupů a s patou vetknutou na hloubku 1 m do neogenních jílů. U této „spodní“ těsnicí clony byla oscilace stanovena na 20 ° a rozteč návrtných bodů na 2,3 m. Technologie tryskové injektáže byla v celém rozsahu provedena metodou M2.

Realizace
Stavební práce byly zahájeny 7. 7. 2009 dopravou technologického zázemí a zařízení staveniště. Následovalo provedení zkušebního pole. Po týdenním „vyčkávání“, kdy se dolaďovaly ještě potřebné smluvní vztahy, došlo k zahájení vlastní TI.

V první fázi byly provedeny půlsloupy – zpočátku každý třetí, později – po vyhodnocení náběhu pevností – každý druhý. Pro splnění požadovaných parametrů TI bylo nutné provádět plný předřez. I tato činnost byla prováděna pouze stanovenou oscilací – nikoliv klasickou rotací.

Práce v první fázi byly provedeny vrtnou soupravou HVS JET. Oscilace 190 ° v kombinaci s jednou tryskou TI se projevila na častých poruchách výplachových hlav – i přes mazání u každého vrtu nebyla jejich trvanlivost zdaleka srovnatelná s obvyklou.

V průběhu první fáze byly provedeny též čtyři jádrové vrty pro ověření hladiny neogenního jílu – subdodávku provedla pod dohledem našeho geologa a za účasti geologa projektanta firma UNIGEO. Na základě získaných výsledků byla v některých úsecích upravena pata TI. Po dokončení půlsloupů byla v druhé fázi provedena spodní clona. Pro dosažení co nejlepších parametrů přesnosti vrtání byly v této fázi použity vrtné tyče o průměru 114 mm a vrtná souprava HBM 150 s dvěma nástavci. Jelikož nejdelší vrty měřily přes 23 m, bylo dohodnuto, že bude změřena přesnost vedení vrtů. Ověřena byla inklinometrickým měřením (firmou Penetra) s velmi dobrými výsledky – maximální odchylka činila při délce vrtu 22 m 0,8 °, tedy pouze 0,15 m.

Velký důraz byl kladen na napojení nově prováděné těsnicí clony na stávající podzemní těsnicí clonu. Na obou koncích byly tyto konstrukce opatrně obnaženy, aby se ověřila jejich poloha, a teprve poté bylo provedeno napojení, tj. souběh obou konstrukcí v souladu s projektovou dokumentací. Poslední lamely TI byly dokončeny 10. 10. 2009.

Celková plocha provedené podzemní těsnicí clony činí 12 043 m² při průměrné hloubce clony 17,5 m.

Pro hladký průběh vrtných prací, zvláště při použití soupravy HBM 150, která nemá právě vynikající kinematiku lafety, bylo velice důležité dbát na údržbu nasypané pracovní plošiny – průběžně byla ošetřována minibagrem Takeuchi. Minibagr byl rovněž vítaným pomocníkem při manipulaci s 1,5“ hadicemi TI, „A“ hadicemi (100 mm) na vyplavený materiál a čerpadlem Bauer HP na vyplavený materiál – vzhledem k solidním výkonům vrtných souprav bylo nutné téměř každý den manipulovat jak s hadicemi, tak s čerpadlem vyplaveného materiálu.

Injekční směs
Technologem společnosti Zakládání staveb, a. s., byla navržena klasická jílostrusková injekční směs, odzkoušená na mnoha stavbách, ale investor požadoval použití projektem navržené směsi, jejíž složení bylo: jemně mletý vápenec, cement CEM I 32,5 R a bentonit. Použití jemně mletého vápence se projevilo, v porovnání s klasickými surovinami, rychlejším opotřebením součástí vysokotlakého čerpadla (TECNIWEL TW 603). Jinak s touto směsí nebyly žádné problémy. Aby bylo možné zajistit plynulý chod stavby, bylo do míchacího centra (TECNIWELL TWM 30) nutné zapojit dvě šedesátitunová sila a jedno třicetitunové. Bentonit se používal pytlovaný.

Poznámky závěrem
Jako perličku z realizace mohu vzpomenout na období krátce po zahájení stavby, kdy celá oblast Záhorí byla zamořena komáry. Situace byla natolik vážná, že se jí zabývala i vláda SR, a výsledkem byly celoplošně prováděné postřiky, realizované jak ze vzduchu letadly, tak ze země vozidly se speciální nástavbou, připomínající sněhová děla. V tomto období byl pohled na neustále se plácající a drbající pracovníky až komický – samotným aktérům však do smíchu nebylo.

Další, podobnou „veselou historkou z natáčení“ byly noční nálety sršňů na pracoviště vrtné soupravy osvětlené halogeny – ve štítu jednoho přilehlého stavení měly sršni hnízdo a noční směny v okolí tohoto objektu byly velice nepříjemné. Kupodivu si však žádné žihadlo nikdo nevysloužil.

Spolupráce se zástupci společnosti Váhostav-SK, a. s., byla vesměs pozitivní. Kromě provedení pracovní plošiny, která byla budována současně jako definitivní cesta podél hrazení, prováděl odběratel i sanaci stávající betonové konstrukce, především opravu dilatačních spár a úpravu otvorů, včetně provedení uzávěrů kanalizace. Velice kladný postoj k potřebám stavby měl i starosta obce Suchohrad. Doufáme, že tento jeho postoj se nezmění ani při příštím zvednutí vod v Moravě, kdy naše dílo bude poprvé důkladně prověřeno.


Jaroslav Lehoučka, Zakládání staveb, a. s., s přispěním Ing. Zdeňka Jirouška, Zakládání staveb, a. s.

Článek byl publikován v časopise Zakládání.
 

Autor

• časopis Zakládání